Přirozený porod u nás doma v Belgii

Ahoj světe! V pátek 16.3.2018 jsme do naší rodiny přivítali nového člena. Jmenuje se Tobias Destexhe a je to náš malý pan úžasňák. Narodil se o půl 11 ráno u nás doma v ložnici a my jsme si nemohli přát hladší průběh. Za 2,5 hodiny se vším všudy byl na světě. O náš krásný a speciální den se teď chceme podělit i s váma.

Největší zázrak přírody

Příchod na svět, stejně jako stvoření nového života, je obrovský zázrak přírody. Vymyslela všechno tak dokonale, že ani nejlepší inženýři světa by to nezvládli líp. K celému těhotenství a porodu jsme přistupovali s velkou pokorou a respektem. Za Tobiase jsme neskutečně vděční. Z našeho okolí totiž víme, že stát se rodiči není vůbec samozřejmostí.

Porod doma není pro každého

Tímto článkem nechci nikoho nabádat k domácímu porodu. Jen sdílím náš příběh – pozitivní, plný lásky a radosti. Možná víc než o “domácím” porodu, je to ukázka porodu bez jediného zásahu a rušení, naprosto přirozeně. Článek je svým způsobem i o nastavení mysli a celkovému našemu přístupu. Takové totiž podle mě taky stojí za sdílení, ne jen ty “tragické”, kterých se média tak ráda chytají. Pokud máte k domácímu porodu vyhrocený názor a bytostně s ním nesouhlasíte, prosím, dál už nečtěte a článek nijak nekomentujte. Díky za respektování tohoto přání :-*.

Pokud máte z porodu doma obavy, strach, podvědomí vás hlodá, jestli do toho jít nebo ne, nevěříte sobě a vlastnímu tělu, nemáte podporu v partnerovi, pak do toho nechoďte. Pokud to máte naopak, na porod se těšíte a na 100% věříte, že to zvládne tak, jak to příroda vymyslela, (p)oddáte se tomu, jdete s tím a ne proti tomu, pak i zdánlivě těžký úkol jakým porod je, může být nádherným a silným zážitkem. Nejenom pro ženu, ale i pro jejího muže. A to platí nejen o porodu doma. Pokud s tímto nastavením mysli budete rodit v nemocnici, určitě všechno proběhne v pořádku i tam. Klidně na poprvé, bez jakékoliv komplikace a rychle.

Porod doma, v porodním domě nebo v nemocnici?

Když jsme se přestěhovali do Belgie a časem si povídali o mimču, přišla řeč i na porod. V Belgii je běžné a legální rodit v porodnici, porodním domě nebo doma. Je jen na vás, ve kterém prostředí se cítíte nejlíp, a které si pro onen den zvolíte jako to pravé ořechové pro vás a vaše miminko.

Pokud chcete, můžete mít po čas celého těhotenství ke svému gynekologovi k ruce i porodní asistentku (midwife). U porodu doma v Belgii musí být přítomny porodní asistentky dvě. Obě vás provedou celým těhotenstvím, budou u porodu, postarají se o vás v šestinedělí. Budou vám k ruce i celý první rok miminka. Není to nic nadstandardního. Pojišťovna nám uhradila konzultace u nich i u nás doma, jejich přítomnost u porodu, každý den návštěvy v šestinedělí v prvním týdnu a dalších pár v průběhu roku. Jedinou “službu”, kterou jsme platili, byla “pohotovost na telefonu” pro obě midwife (24/7 v době 5 týdnů kolem data porodu). To nám ale pojišťovna taky svým způsobem vykompenzovala příspěvkem za “porod doma”, protože jsme je nestáli “nic” v porovnání s porodem v nemocnici.

Tahle možnost – péče midwife v kombinaci s domácím porodem – nám zněla naprosto luxusně. Už po prvním setkání s Murielle, naší hlavní midwife, jsme věděli, že chceme na 100% porod doma. Přišlo nám to lepší než v cizím prostředí, bez nepohodlného přejezdu autem po dálnici a pro mě i obavy z personálu, který by mluvil jen francouzsky. Náš domov milujeme a pokud je nějaké prostředí, ve kterém jsem na 100% svá, je mi dobře a umím se uvolnit, je to právě tady. Nejvíc jsme se taky těšili na ty chvilky po porodu, že už budeme rovnou u nás, spolu, v klidu, nerušeně, jenom my 3.

Porod doma není v našem okolí vnímaný negativně a ani vás lidi nemají za nějakou lesanu, podivína nebo hipíka. My jsme se setkali spíš jen s překvapením nebo obavami od rodiny. Někteří byli zvědaví, jestli si to přeci jenom v den D nerozmyslíme a fakt to doma bez epidurálu dáme?

Na porod doma se musíte pečlivě připravit a splnit plno bodů z pomyslného seznamu. Porod doma je možný od 37. do 42. týdne. Pokud by nastal dřív, jede se bez debat do nemocnice. Dalším bodem je celkový perfektní stav matky a dítěte, poloha hlavičkou dolů, výborné krevní testy a mít předpoklady pro hladký průběh (např. velikost pánve). Vaše midwife je v přímém kontaktu s gynekologem a nemůžete nikoho obejít. My byli s oběma domluvení, že pokud by se jim něco nelíbilo, rodila bych v nemocnici.

Tělo dokáže, v co věří mysl

Ve 29. týdnu mě doktor do nemocnice přece jenom poslal (kvůli zkrácenému děložnímu čípku). Bál se, že do pár dní porodím. Mě se to ale vůbec nezdálo. Necítila jsem, že bych “už měla” rodit a intuice mi říkala, že všechno bude fajn. Nemocnici jsem opustila po dvou dnech s vtipným komentářem v lékařské zprávě “anti-medicament” a příslibem pití magnézka, polohy ležmo a častějších kontrol. Od návratu z nemocnice jsem tedy měla klidový režim a až do 36. týdne jsem nevytáhla paty z domu.

Každý den jsem si připomínala mou oblíbenou větu: “The body achieves what the mind believes”. Tělo dokáže, v co věří mysl. Funguje na 100000 %. Kromě této věty, jsme si nad postel nalepili i další papírky s přáními a každý večer si je společně s Adrim četli. Jedna byla i domluva s Tobiasem: “Zůstanu u maminky v bříšku minimálně do 37. týdne! #relax #love #comfy #chill :)”. A taky jsme si udělali happy monday tracker od 30. do 37. týdne, aby jsme měli co odškrtávat a vyšlo nám to hezky na porod doma.

Na kontrole koncem 35. týdne už byl doktor optimistický a říkal, že je všechno v pořádku. Touto kontrolou jsme dostali zelenou pro domácí porod. Když jsme si domlouvali další kontrolu za 2 týdny na sobotu 17.3., culil se a říkal, že už se ale spíš neuvidíme :D. Vyplnil kartičku Murielle a my jeli domů happy jak 2 blechy.

Příprava k domácímu porodu

Od Murielle jsme dostali list, co máme mít pro porod doma připravené. Víceméně na něm nebylo nic speciálního. Nachystali jsme kupu starých ručníků, které jsme vyzvedli u Adriho rodičů, škopek na vodu, Adri zajel do hobby marketu koupit igelit na malování jako ochranu matrací (ten jsme ani nakonec nestihli rozbalit, jak všechno probíhalo rychle :D), převlékli jsme postel do barevného ložního (přece jenom sněhově bílá by nebyla úplně vončo :D), odškrtali další položky, že je máme a byli jsme ready. Nesehnali jsme jen přímotop, ale i tak jsme ložnici zvládli vytopit na požadovaných 25°C. Taška do nemocnice pro případ nutného převozu byla taky zabalená a spolu s ní i dokumenty.

36. týden – už se to blíží?

Tou dobou jsem byla po dvou měsících ležení a nic nedělání totálně zesláblá a cítila jsem, že se musím dostat “do formy”. Začala jsem Adrimu ubírat “povinností” a připravovala domov pro nového člena. Po dvou měsících Adriho péče & jeho standardů mi to dalo docela zabrat :D.

V té době jsem taky vůbec nemohla spát, protože se mi už pár dní “roztahovaly” kyčle (nevím jak jinak to popsat), a v noci bylo jen samotné ležení, natož nějaké vstávání na wcko, utrpením. Ale říkala jsem si: “Super, tak to má být, o to jednodušší bude pak určitě porod, když už bude prostor nachystaný”. Poslíčky jsem mívala od 30. týdne, takže v tomto týdnu jsem jim nepřikládala žádnou váhu. Tento týden jsme se taky už konečně pustili do zařizování věcí k našemu novému domečku.

37. týden – Yes! Dali jsme to <3

Náš vymodlený týden je tady a z nás to všechno spadlo. Doma panovala nejvíc ZENová nálada a mě bylo moc fajn. Jako relax jsem si trénovala krasopsaní a zkoušela psát jméno, které jsme ještě neměli vybrané. Když jsem viděla Tobias černé na bílém, bylo rozhodnuto.

Ze středy na čtvrtek jsem se asi po čtvrt roce vyspala jak šípková Růženka. A měla jsem neskutečně moc energie a chuti do života. Adrimu se nikam nechtělo jet, ale když viděl jak celá zářím, tak říkal, že toho musíme využít a vydali jsme se na výlet do dalšího kuchyňského studia. Paní nám slíbila udělat návrh do druhého dne, protože říkala, že si nemyslí, že bych další týden přijela :D (No nestlihli jsme to nakonec ani na 2. den…).

Adri měl tento týden ranní od 6 do 14, a tak odpadl do postele už v 9 večer. Já celá nadšená z kuchyní, jsem vybírala spotřebiče, kreslila si šuplíky, skříňky a udělala jsem si i plán, co do kterého modulu umístím. Počítač jsem zaklapla až ve 3 ráno a šla jsem spát se stejným uspokojením jako po dopsání diplomky!

Jak Adri ráno v 5 vstával do práce, já jsem dala jen rychlou čurací v koupelně, a ikdyž jsem měla na něco chuť, vrátila jsem se do postele, abych nemusela po schodech dolů do kuchyně. Byla jsem unavená…

Porod je tady!

O tři čtvrtě na 8 mě vzbudilo mega tvrdé břicho a pocit, že se počůrám. Blokly se mi záda a na záchod jsem se doplížila skoro po čtyřech. Byl to opravdu silný tlak v břiše, nic příjemného, ale po čůrání se mi ulevilo. Cestou do ložnice, tak jako každé ráno, jsem se vyvěsila na hrazdu ve dveřích. To jediné mi vždycky pomohlo odblokovat záda. Jen co jsem si sedla na postel, proletělo mi hlavou, že jsem si cvrnkla znovu. Rychle jsem si stoupla a všude mokro. Druhá myšlenka – to bude ta “zátka” o které všichni mluví? Vrátila jsem se do koupelny a čekala, co se bude dít. Tlak z rána úplně zmizel, ale já jsem pořád “kapala” a to mi bylo divné. Žádné kontrakce? Že by tohle byl fakt porod?

Skočila jsem rychle dolů, kde jsme měli nachystané věci k porodu. Pobrala jsem staré ručníky a vrátila se do postele. Volám Adrimu, popíšu mu situaci a říkám, ať dá raději vědět Murielle a Caroline (i druhé midwife). A že když mi začnou nějaké kontrakce, tak mu zase zavolám. O 2 minuty později rodeo začalo. Tohle rozhodně nebyly ty kontrakce, na které jsem byla zvyklá. Ani ty, o kterých jsem četla, že jimi pozvolna začíná porod. Byla to síla hned od té první, co ráno přišla. Volám znovu Adrimu a říkám, asi je to fakt tady, přijeď, chci tě mít u sebe.

Všechno začalo pár minut po osmé. Ležela jsem na boku, stopovala si jak jsou kontrakce dlouhé a jak daleko od sebe, a čekala než dojede Adri. Volal, že už je na cestě, ale v zácpě, tak ať vydržím. Super rada, co jiného taky dělat, že? :). Kontrakce už docela bolely a nešlo mi dýchat uvolněně. Jak se říká u aut z nuly na sto za 5 vteřin, tak já jsem začínala na cca minutových kontrakcích, každé 2 – 3 minuty.

V ložnici upřímně řečeno vůbec nebylo uklizeno, protože jsme náš klasický víkendový úklid vyměnili za návštěvu studia s kachličkama. Jen co Adri dorazil domů, udělal bleskovou akci. Všechno z ložnice i koupelny přeházel do mojí kanceláře, aby bylo místo pro midwifes a jejich materiál a hlavně, abych se já cítila dobře a nic nerozptylovalo moji pozornost. Když jsem viděla tu podlahu, tak jsem si jen říkala: “Bože, tady rodit?” Adri popadl vysavač, ale v půlce pokoje při mojí další kontrakci jsem ho “seřvala” ať na to prdí a jde s tím do háje. (slušnější překlad).

Měla jsem hrozný hlad a přála si můj oblíbený čokobochánek z pekařství na rohu. Adri mě ale nechtěl nechat samotnou, a tak mi donesl zatím jen banán. Murielle dorazila kolem 9. Adri ji pomohl vynést všechny věci do pokoje a já jsem jen vnímala, že toho bylo hrozně moc, desítky boxíků se vším možným.

Tak to bude rychlovka

Když mě Murielle už od dveří slyšela, že už to není úplně lážo plážo dýchatelné, hned mě přišla vyšetřit a hlásí: “Voila 8 cm, tak to bude rychlovka!” Byla jsem nadšená a hrozně mi to dodalo sílu a odhodlání. Murielle byla taky nadšená, protože zrovna přijela z jiného porodu a smála se, že se jí to ještě nikdy nestalo, dát takto 2 porody minutu po sobě :).

Někdy po příjezdu Murielle se Adri vytratil pro moje čokobochánky. Hned jak je donesl, celá nadšená jsem se do jednoho zakousla, abych ho hned sekundu na to s nastupující kontrakcí vyplivla a počkala si až přejde.

Byl to hrozně zvláštní stav. Od doby co přijela Murielle jsem ztratila pojem o čase. Při kontrakcích jsem byla tak nějak mimo, ležela jsem na boku, nic jsem nevnímala a jen se soustředila na to, až zas bude chvilka oddych. Mezi nimi jsme si vykládali jak na kávičce s kamarádkou a házeli vtípky kolem dokola.

Pak mi přišlo, jak kdyby kontrakce ustaly a byl hrozný klid, ale dolů přišel obří tlak a úplně jiná bolest. Někde v mezičase dojela i Caroline, druhá midwife. A s ní zavládla v místnosti i jiná atmosféra a energie. Pamatuju si, že mě při kontrakcích hladila a něco šeptala francouzsky do ucha. Bylo to jak kdyby vedle mě seděla maminka a pomohlo mi to se dostat zase víc do klidu.

Adri byl celou dobu vedle mě, splnil mi první poslední, ale kupodivu jsem nesnesla, aby mě hladil. Bylo mi ale moc dobře, že ho vedle sebe mám. Jak jsem začala dole cítit víc tlak, zkusili jsme změnit polohu. Z ležení na boku jsem se přesunula na zem k posteli na kolena a opírala se o rám postele. Asi značně pomohla gravitace a já začala cítit pálení a propadat panice, že tohle nedám. V téhle chvíli to fakt bolelo, to né že ne.

Byla jsem naprosto ve svém světě, nic kolem jsem nevnímala, ani to, že už mám zkusit tlačit. Čekala jsem pořád na kontrakce, signál, ale ta bolest kontrakce jak kdyby úplně přehlušila. Adri mi pomohl dojít si k wc, ale pokus o sezení přinesl nesnesitelnou bolest, a tak jsme se vrátili zpátky do ložnice. Cítila jsem, že se otevírám. Mimo to mě chytla naprosto dementní křeč do zadní strany stehen. Ani jsem netušila, že člověk může dostat svalovicu právě do těchto míst.

Přesunula jsem se do kleku na postel, abych ulevila kolenům. V obětí jsem se opírala o Adriho a křičela mu do ramene. Až jsem u něj byla takto blízko, vrátila jsem se trochu “na zem” a začala jsem vnímat nějaká slova – aspoň Adriho, protože co mi říkaly holky, ani nešlo jedním uchem tam.

Zkusila jsem tlačit, přišlo mi to nekonečné. Adri mi řekl, ať si sáhnu dolů, že už ucítím hlavičku. A fakt že jo, byla tam. Cítila jsem vlásky. Ten první dotek vyplavil potřebnou dávku oxitocinu a pak si jen pamatuju, že už to bylo jen pár okamžiků. Malý se ve mně celý natáhl a byl venku. S ním odešel i zbytek vody a přišla neskutečná úleva.

První chvíle po narození

Murielle mi Tobiho hned podávala mezi nohama a já byla úplně v šoku a mimo. V takovém nádherném šoku, že jsem to dokázala a že už nic nebolí. Chtěla jsem Tobíska hned celého opusinkovat, ale měl krátkou pupeční šňůru, tak jsem musela opatrně. Adri plakal. Hned jsme si spolu všichni 3 lehli a užívali si ty přenádherné momenty. Tobi na mém bříšku a prsách, Adri s jeho hlavou na mém rameni a objímal nás oba dva. Koukali jsme na sebe a byli nejšťastnější na světě. Tobi se narodil 2,5 hodinky potom, co jsem se ráno probudila a ani si nebyla napřed jistá, jestli je tohle vážně “náš den”. Taková rychlovka to byla.

Nikdy s Adrim nezapomeneme, jak se na nás Tobi poprvé podíval. Pomalu otevíral očička, zalepené ještě od mázku a pak jsme na sebe dlouhé minuty nerušeně a upřímně koukali a poznávali se. My jsme poděkovali tam nahoru, protože tohle byl pro nás zázrak s velkým Z.

Čas jenom pro nás

Užívali jsme si svou první “půlhodinku” spolu a o nic jsme se nestarali. Holky nás nechaly úplně nerušeně a jen mě zkontrolovaly ve spod. Tím, že se Tobi narodil o chlup dřív, měl na sobě ještě hodně mázku, ale nechali jsme mu ho. Zhruba do hodinky se mu krásně celý vstřebal. Až byl pupečník úplně bílý/dotepaný, Murielle se mě zeptala, jestli už může. Tak jak jsme byly domluvené. Já se nechtěla zvedat a tak ho přestřihl Adri. Pak dostal Tobíka na prsa i on a já se do obou zamilovala ještě jednou. Byl to tak nádherný pocit, vidět je poprvé spolu, že jsem byla totálně na měkko.

Jedno malé zatlačení a placenta byla venku. Bylo to příjemné, přišlo zase více místa a uvolnění. Murielle mě vyšetřila, udělala 3 drobné kosmetické stehy a já dostala pořádné gaťky nasrávačky. :D Neměly mou velikost, takže to bylo opravdu komické.

Celkově mám pár výpadků paměti, vůbec si nepamatuju některé “detaily” a Adri mi říkal, až zpětně, jak něco probíhalo nebo jak to šlo po sobě. Třeba si vůbec nedokážu vybavit, jestli Tobi hned po narození plakal nebo ne. Adri říkal, že jenom chviličku, než jsem si ho vzala do náruče. Ve mně se všechno smíchalo emocema, šokem, hormonama a nějaké zbystřené myšlení vlastně nebylo ani potřeba.

Po hodině a půl, možná i později, se holky zeptaly jestli si můžou vzít na chvíli Tobiho. Caroline mu poslechla srdíčko, dala ho do látky a zvážila ho, opatrně mu s Adrim natáhli nožky a změřili ho. Někdy mezi tím, jsem dala Tobíka i podruhé k prsu a nebylo pro něj nic přirozenějšího než nabídky využít. U maminky stále nejlíp.

Zatímco my jsme dál nerušeně odpočívali v posteli, holky dole v kuchyni vyplnily všechny dokumenty (pro lékaře mého i později pro Tobiho, dokumenty na úřady a záznam o porodu).

Mě bylo tou dobou božsky! Cítila jsem se úžasně, silná a byla jsem na sebe pyšná. Měla jsem dovolené se i zvednout a dojít si na wcko – konečně! Nikdy nezapomenu na to první stoupnutí. Připadala jsem si jako ladná víla a vznášela jsem se. Žádný těžký pupík, bohovská úleva pro záda i koleno, o pár kilo lehčí!

Stali jsme se rodiči

Večer nás ještě jednou přijela zkontrolovat Murielle a dala pokyny pro 1. den a noc – měřit teplotu a hlavně odpočívat. My byli stále zachumlaní v peřinách, polonazí, protože pokoj byl stále vytopený na 25°C. Koukali jsme na malého jako na nejlepší film světa. Adri mi vyprávěl pocity z porodu, jaké to bylo pro něj a mně tekly slzly dojetím, že mám tak úžasného muže. Doopravdy jsme se stali rodiči, už napořád. Je to to nejkrásnější a zároveň nejodvážnější, co se nám doteď spolu povedlo.

Věříme, že jsme pro Tobiho připravili krásný příchod na svět a bude se mu tady s námi líbit.

S láskou máma ♥

Marti

Většina fotek v článku je z našeho rodinného focení s Nikčou. Děkujeme za návštěvu v Belgii a za krásně zachycené momenty, které bychom si sami jen tak nevyfotili. ♥
Marti je zakladatelkou projektu Love Your Home. Napsala vlastní ebook: 7 kroků, jak začít s organizováním domácnosti a taky české poznámky ke knize Zero Waste Home od Bey Johnson – česky Domácnost bez odpadu . Na tato témata vede workshopy a když je zrovna v ČR tak i přednáší.

Marti vystudovala podnikovou ekonomiku a principy z managementu se snaží přenášet i do zdánlivě vzdáleného tématu jakým je domácnost. Baví ji minimalismus, miluje zjednodušování věcí a bábovku od maminky. Všechno, co ve svém životě dělá, se snaží dělat s láskou a úsměvem na tváři.
Komentáře
  1. Zdenka napsal:

    Marti, krásné! Tenhle milý článek mě pohladil po duši. Připomněl mi mé porody, ty krásné chvíle s rodinou po nich, to naladění na nový život. Já rodila v porodnici a za úplně jiných podmínek, ale i tak to vše mělo řadu podobného. Napadá mě, po přečtení Tvého článku, jak opravdově důležité je to naladění, kulisy se mění, ale tou hlavní přísadou pro mě zůstává láska a důvěra v sebe i toho nového člověka. Moc děkuji a ze srdce přeji zdraví a nekonečnou lásku vám všem

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.