Půl roku bez popelnice – část první

S přestěhováním do Belgie nám začal, kromě úplně nové etapy života, ještě jeden zajímavý a neplánovaný sociální experiment: půl roku bez popelnice. Jaké to je, bez ní žít? Pojďte si přečíst podrobný report o tom, jak to všechno začalo, jak doma fungujeme a jak jsme dopadli. V prvním článku vám ukážu, jak to vůbec v Belgii s odpadem chodí a ve druhém pak mrkneme na přesnou statistiku, kolik nám toho skončilo v koši.

Jak funguje svoz odpadu v Belgii?

Zatím jsem se setkala s 2 hlavními systémy – buď máte vlastní nádobu na směsný odpad nebo si od města kupujete speciální pytle.

Vaše vlastní nádoba je opatřena “čipem” a když vám ji popeláři přijedou vyvézt, tak napřed pípnou čip a popelnici zváží. A vy teoreticky platíte za doopravdy vyhozené kilogramy. V případě pytlů je to ještě “jednodušší”, protože za svoz platíte tím, že si koupíte pytel. Záleží pak jen na vás, kolik jich zvládnete naplnit. Háček přichází až v bodě, kdy k tomuto rádoby spravedlivému systému vždy zaplatíte i roční tarif.

Mimochodem – v ČR podobný systém už funguje taky, jenom je vylepšený a dává daleko větší smysl než ten náš belgický. Podívejte se na Econit, a taky na tohle video, které popisuje zkušenosti z obce Trojanovice. Já jsem z toho nadšená a přála bych si, aby takto fungovalo víc obcí a měst po celé ČR.

Kolik platíme za rok za svoz odpadu?

V našem městě to máme takto – za rok zaplatíme standardní tarif pro 2 osoby za 143 eur, který obsahuje:

  • svoz směsného odpadu 12x ročně, max. 110 kg/osobu/rok (využijeme 1x za rok), nádoba má objem 140 litrů
  • svoz kompostovatelného odpadu 24x ročně, max. 72 kg/osobu/rok (ten nevyužíváme vůbec, kompostujeme na zahrádce), nádoba má objem 40 litrů
  • nelimitovaný svoz papíru a “PMC” – kovu, nápojových kartónů a jen určitého druhu plastu přímo od domu (podle oblastí až na výjimky každý týden)
  • máme přístup do sběrného dvoru

Cokoliv “nad” se připlácí:

  • každý další extra vývoz popelnice (ať už směsného nebo bio odpadu) je za 65 centů
  • pokud navíc překročíte kila, každé další kilo je potom za 8 centů

Belgická zajímavost

Popelnice nestojí na ulici, ale na zahradě, a vy je dáváte před dům jenom tehdy, když je chcete vyvézt. V našem případě máme tak skvěle navržený dům, že abychom popelnici dostali před dům, musíme absolvovat výlet přes terasu, obývák, kuchyň, chodbu, překonat jeden schod a modlit se, aby nám před dveřmi neparkovalo auto.  Od dveří po cestu máme asi tak 50 cm! Pro mě byl tohle další důvod, proč ji prostě neplnit a nemít tak potřebu ji vyvážet.

Bojkotujeme systém?

Když jsme se přistěhovali, psali jsme na město, že máme vlastní zahradní kompostér a popelnici nenaplníme celou ani 1x do roka. Jako odpověď nám přišel email s přílohou, ve kterém nám napsali, kolik nás bude stát nejnižší tarif. :-( Takže město sice posílá brožurky o kompostování, ale tohle nedomyslelo. Je to celkem na hlavu postavený systém. Vážení odpadu sice motivuje k tomu, aby lidé produkovali odpadu méně, ale systém není vymyšlený tak, aby motivoval k tomu nemít nejlépe odpad žádný.

Papíry se žádostí o přepsání popelnice na naše jména jsme dlouho ignorovali. Nechtělo se nám na město jít, když popelnici přeci vůbec nepotřebujeme. Tak proč se tím zabývat, že? Po dvou měsících se to přehouplo v experiment, jak dlouho nám to bude procházet. :-) Teď, po půl roce, jsme žádost ale podali. Nechceme být za úplné bojkotéry nebo “nepřizpůsobivé” obyvatele, a tak hold i když je tarif postavený na hlavu a příšerně předražený, 1x ročně bychom si ten odvoz přeci jen dopřát mohli. V příštím článku se dozvíte, co nám v popelnici vlastně končí a jak to, že ji ani za celý rok nenaplníme.

Jak je to v Belgii s recyklovatelným odpadem?

Kontejner na sklo a oblečení se nachází na “křižovatkách” a vypadá úplně stejně jako u nás. Třídí se bílé a barevné sklo. Nádobku na baterie a žárovky najdete v každém větším obchodě.

Ten zbytek se odváží takzvaným systémem “door-to-door”, tedy “ode dveří – ke dveřím”. Na papír, plast a kov i starý nábytek jsou svozové dny přímo u vašeho domu, kdy jen dáte krabici nebo speciální pytel před dům a popeláři vám ho odvezou. A dále tady fungují i sběrné dvory, např. na olej. Protože kolik se v Belgii vysmaží hranolek, to by jeden žasl.

Co je v Belgii výrazně jinak?

Do plastu patří jen něco – například láhve od pití a láhve od čistících prostředků a to je vlastně asi tak všechno. My do plastů nedáváme vůbec nic, protože technicky vzato se do plastů můžou vyhodit jen obaly od přeslazených šťáv a od prostředků obsahující chemický koktejl nehezkých věcí, které vůbec nekupujeme.

Např. kelímky od jogurtů, vaničky od ovoce, obaly od salátů, …a všechno ostatní, co se v ČR běžně dává do plastů, v Belgii patří do směsného odpadu. Je to jiný druh plastu, který se „pravděpodobně“ nerecykluje ani v ČR, jen se o tom nikde nemluví. Tady v Belgii jde na další energetické využití – tedy rovnou do spalovny. Více o tématu plastů v ČR např. v tomto článku.

Velká recyklační linka a spalovna v našem města

Jupííí! Když jsem se o ní dozvěděla, 2x nadšená jsem z ní samozřejmě nebyla, předsudky zafungovaly i u mě. Pak jsem ale hledala informace, co že to máme vlastně za barákem. “Továrna” Uvelia se řídí podle ISO 14001 a je zapsaná do EMAS, což by mělo zaručovat její činnost ve vztahu k životnímu prostředí.

V roce 2014 se postarala o 378 284 tun odpadu (nejenom z našeho města, ale z celého regionu). Elektřina, která byla vytvořena ze směsného odpadu, dosáhla na 225 468 MWH, což představuje roční spotřebu 51 000 domácností. Nebude tady náhodou ten zádrhel, proč nemotivují lidi ke snižování množství odpadu? Kdyby byli všichni jako my, pak by totiž nebylo co přetvářet na energii a někdo by přišel o očividně dobře prosperující business…

Koho by tohle téma víc zajímalo a umí francouzsky – můžete si k tomu přečíst tento článek nebo mrknout na video (11 minut) – je v něm představený celý systém pro náš region a uvidíte, jak to chodí na recyklační lince, jak probíhá “kompostování” ve velkém a jak je to s tou spalovnou. Video je docela zajímavé.

Co na belgický systém říkáte? Určitě prozkoumejte i český Econit a pokud se vám zalíbí stejně jako mně, napište na vaší obec nebo město a pusťte se společně do toho! :)

Na naši konkrétní “rodinnou” statistiku odpadu se mrkneme v druhém článku.

Mějte se krásně

Marti

Marti je zakladatelkou projektu Love Your Home. Napsala vlastní ebook: 7 kroků, jak začít s organizováním domácnosti a taky české poznámky ke knize Zero Waste Home od Bey Johnson – česky Domácnost bez odpadu . Na tato témata vede workshopy a když je zrovna v ČR tak i přednáší.

Marti vystudovala podnikovou ekonomiku a principy z managementu se snaží přenášet i do zdánlivě vzdáleného tématu jakým je domácnost. Baví ji minimalismus, miluje zjednodušování věcí a bábovku od maminky. Všechno, co ve svém životě dělá, se snaží dělat s láskou a úsměvem na tváři.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *