Nejkrásnější svatební dárek pro minimalistu

Když jsme byli loni pozváni na svatbu mojí nejlepší kamarádky, Tobík už byl v bříšku. Podle termínu narození to v žádném případě ale nevypadalo, že bychom zvládli na svatbu v ČR z Belgie dorazit. Proto jsme se Nikči omluvili, že nedorazíme. Nedovedli jsme si zkrátka v té době vůbec představit, jaké to s Tobíkem bude, a jak by snesl tak dlouhé cestování v necelých 3 měsících.

Když se ale blížil termín svatby a my věděli, že zrovna ten víkend nebudeme moct pracovat na domečku kvůli čekání na zalití podlahy betonem, přišla ta spásná myšlenka, že si uděláme výlet.

Tobík je neskutečně hodné a klidné miminko a cestování autem do té doby zvládal úplně s přehledem. Cítila jsem, že by to mohlo vyjít. Napsala jsem ženichovi, abych zjistila, jestli by pro nás bylo na chatě místo na přespání. A protože dobří lidé se vždycky vejdou, začali jsme se připravovat na náš první rodinný mega trip.

Příprava na cestu

Od nás z Belgie do Krkonoš jsme plánovali 12 hodinovou cestu. Na první dlouhou cestu s Tobíkem jsme to minimalisticky rozhodně nebrali, a raději jsme všechno připravovali, ať je to pro něj i pro nás v rámci mezí co nejpříjemnější.

Od rodičů jsme si půjčili velké auto. Kufr jsme vybavili matrací z postýlky, abych měla kde přebalovat. Samozřejmě, že s náma cestovala i celá látkovácí výbava (asi 35 plen). Nesměl chybět ani toaleťák, a taky krabička od zmrzliny (ala miska na bezplenkovku), kdyby venku pršelo a Tobík potřeboval čůrat ihned.

S sebou jsme měli i lahve na vodu a velký 5 litrový barel na doplnění, žínky na umývání, ručník, jóga matky a deku na přestávky v trávě. Celý víkend jen se šátkem na nošení jsem si netroufla, tak jsme přibalili i stavební postýlku (= kočárek :). Pro případ, že by pršelo jsme měli sklopené jedno sedadlo a mohli jsme se tak přesouvat v pohodě jen vnitřkem auta.

Přibalila jsem i krabici s vyřazenými českými knížkami a věcmi z naší zimní svatby, co jsme potřebovali vrátit do ČR (sněhové řetězy v Belgii zkrátka neužijem :)). Když už jsme si vymysleli výlet do ČR, vzali jsme to efektivně a potkali jsme se s mamkou a ségrou na oběd v Praze.

Noční budíček

Náš výlet začal už ve čtvrtek v noci, kdy jsme jeli přespat k rodičům, protože mají sušičku. Před půlnocí jsem zapnula pračku s plenkama, o půl 3 ráno budíček a přehodit je do sušičky, abychom byli na celý výlet plně zásobení. V Praze jsem měla vyhlídlou i veřejnou prádelnu, ale vůbec ji nakonec nebylo potřeba. Díky za bezplenkovku!

V 5 ráno další budíček! Vyklopit sušičku, všechno naskládat do přepravky, posnídat, nakojit a vyrazit. Optimisticky jsme chtěli vyrazit v 6 ráno, ale zapomněli jsme peněženku s českýma prašulema a Adriho pásek, tak jsme se vraceli a vyrazili až o půl hodiny později. Už hoďku a chlup po výjezdu na Adriho ale přišla krize a museli jsme zastavit na šlofíka. Kluci si spolu dáchli v kufru auta a mohlo se pokračovat v krasojízdě dál.

Zážitky s bezplenkovkou

Druhá zastávka byla “osudová”, Tobi se zvládl vyčůrat venku. Nějak jsem ale přehlédla další signál a když jsem ho v kufru auta dávala do plínky, schytila jsem parádní ehm jak to jen nazvat – ohození – tou druhou potřebou. Brečela jsem a smála se zároveň. Adri se dusil smíchy a snažil se zachránit co se dalo. Díky bohu aspoň za ten sbalený toaleťák! Začátek výletu teda začal opravdu slibně. Ještě 700 km před náma a já už téměř v nepoužitelném stavu a hlavně bez kalhot.

Přes Německo se tentokrát vůbec nedalo frčet rychle. Všude práce na cestě a zácpy jako blázen a to vedro k tomu. Všichni už jsme byli unavení a tak jsme stavěli ani ne co hodinu. Nakonec jsme se do Krkonoš dostali až v noci, po 17 hodinách na cestě!

Překvapení

Ženich nás přišel vyzvednout k autu, u chaty v lese byla tma jako blázen. My jsme byli sice totálně mrtví, ale nejvíc nadšení, že jsme těch víc jak 900 kiláků dali. Nikča do této chvíle vůbec nic netušila. Ani ve snu by ji nenapadlo, co jsme si pro ni připravili.

Stála v jídelně u dveří a dávala nějaké pokyny pro další den. Vůbec jsme neplánovali, jak ji překvapíme. Najednou jen stojíme ve dveřích. Martííííí! Co tady děláte? Slzičky dojetí, neskutečná radost a pořádné obejmutí. Byli jsme všichni totálně na měkko! Co jsme přestěhovaní v Belgii jsme se viděli jen párkrát, ale o to vzácnější a speciálnější pak takové chvíle jsou.

Pro nás to bylo to nejkrásnější překvapení, jaké se nám kdy podařilo pro někoho připravit a hlavně ututlat až do úplného finále. S Nikčou si prohodíme pár řádků skoro každý den, tak si možná dovedete představit, jak moc jsem musela mlžit a jak těžké bylo se neprokecnout :D. Myslím, že se nám tento svatební dárek docela povedl. Moje milovaná minimalistka si na ty hmotné dárky totiž vůbec nepotrpí, a tak pro ni byla jen samotná naše přítomnost úplně nejvíc.

Máte to taky tak, že nejlepší dárky jsou ty, kdy druhému věnujete svůj čas? A to, že na to někdy padnou i kalhoty k tomu, je pak jen dobrá perlička na zasmání do rodinné kroniky :). Vidět ty rozzářené oči a čistou radost nejbližších, co může být víc?

Marti

Fotky: Večerní fotky Pája, svatební fotky – Martin Faltejsek

Marti je zakladatelkou projektu Love Your Home. Napsala vlastní ebook: 7 kroků, jak začít s organizováním domácnosti a taky české poznámky ke knize Zero Waste Home od Bey Johnson – česky Domácnost bez odpadu . Na tato témata vede workshopy a když je zrovna v ČR tak i přednáší.

Marti vystudovala podnikovou ekonomiku a principy z managementu se snaží přenášet i do zdánlivě vzdáleného tématu jakým je domácnost. Baví ji minimalismus, miluje zjednodušování věcí a bábovku od maminky. Všechno, co ve svém životě dělá, se snaží dělat s láskou a úsměvem na tváři.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů