Z deníčku naší domácnosti (2) – stavíme

Předtím, než jsme začali s dostavbou, jsem si barvitě představovala, jak budu o všem psát a fotit. Takový náš rodinný dokument alá jak se staví sen! Haha ty představy. Jsem tááák šťastná, když si večer vydrbu maltu z vlasů, vysmrkám stavební černotu a padnu do postele! Mezitím samozřejmě ještě tak tisíc činností klasické matky na mateřské jako: nakojit, opláchnout dítě, něco sníst, vyprat a poskládat látkovky a někdy vyprat i nám… ).

Vítejte u nás v ložnici

Jestli jsem minule psala, že to statečně dávám, tak teď musím přiznat, že už ani moc ne. Mám toho všeho plné zuby! Nevím jestli je to stavbou, prý i po celém těhotenství je tělo a hlavně klouby unavené a všechno bolí. Někdy ve sprše už nedám ani ruky nahoru, abych si ty vlasy umyla a během noci malého ani neuzvednu, jak jsem mrtvá.

Kdyby šlo všechno podle plánu, tak už jsme od července v našem novém. Jenže to by musely existovat všechny firmy slušné a ne tak “vyčůrané”, jako byla ta, co nám prodala náš dům. Jelikož jsme koupili hrubou stavbu, v domě ještě nebyly žádné rozvody a ani napojení do sítě. Když jsme si o zapojení do sítě požádali, zjistilo se, že k našemu domku sítě prostě nevedou :D Ups, někdo zapomněl! Jó teď už se tomu smějeme, ale rozdýchávali jsme to taky dlouho!

Pohled do kuchyně, kde bude stát velký ostrůvek na vaření.

Teď se v naší kuchyni míchá jenom ta malta :D

Stejné místo, o pár týdnů a desítek hodin práce později.

V zimě budeme mít teploučko :)

A tak nás na malou, ale opravdu jen na malou chvíli čeká stěhování k Adriho rodičům. Naštěstí v novém už bude aspoň dole hotová podlaha, tak většinu věcí můžeme složit tam.

Když je takové vedro, tak nám ty ledové spršky někdo asi posílá naschvál. Jedním z dalších fuckupů z naší dostavby byly kabely na elektriku. Zjistilo se, že víc jak 400 metrů můžeme hezky zabalit a poslat zpátky do ČR. Jsou “špatné” podle belgických norem a nepřipojí nás s nimi do sítě!

Já jsem to obrečela, Adri z toho moc nemluvil a můj taťka, který ty všechny kabely po celém době rozvedl, málem zkolaboval. 10 dní té nejtěžší práce – vysekávání drážek do betonu, prach kam se podíváš, vymýšlení a zapojování těch rozvodů do krabic, šlo jednou inspekcí úplně do háje.

Naše kabely z ČR jsou samozřejmě luxusní, kvalitní, schválené pro použití v EU, jen v Belgii musí být ještě jejich “nálepka” CEBEC. (Miluju nálepky!) No než se znovu rozčilovat, jak je to na hlavu, a že jsme si to měli zjistit, než byla půlka baráku zaomítaná, jsme se z toho nějak oklepali a začalo se nanovo s belgickýma. České se vrací zpátky do Čech a použijí se jinde.

Kluci perlinkujou strop, do léta budou mít vyrýsované svaly jako měl Pepek námořník!

Chybí díra pro odsávač? Žádný problém, uděláme.

Zadělávání dír je skoro jako patlat čokoládu na dort :D

Často mě teď drží na nohou představa, jak už bude po létě. Jak bude venku hrozná plískanice a my se uvelebíme do nejvíc pohodlného křesla, nohy na podnožku, v misce budeme mít něco dobrého, k tomu si otevřu moje oblíbené, broskvové piviště Pecheresse a užijeme si teplo a hlavně atmosféru, která bude sálat z mého vysněného krbu.

Vedle okna bude stát krb, tam kde jsou teď jen ty dva otvory.

V původní hrubé stavbě komín na krb nebyl, ale co by pro mě tatínek neudělal? Jeden úžasný nám postavil ♥ A tak na všechny propršené dny budeme mít toho nejlepšího parťáka! Oh, už aby to bylo.

Taťka i Adri mají můj obdiv. Já bych tam asi ani nevylezla, natož tam podávat takové výkony!

Komín v celé své kráse, ještě neomítnutý.

V době, kdy si většina lidí vyzvedne klíče až od hotového, jsme svým způsobem nesmírně vděční, že si ten náš domeček kutíme sami. Nejenom, že si můžeme vymyslet téměř všechno podle sebe, ale hlavně po té těžké práci si ho budeme i jinak vážit.

Je to takový ten pocit, že víte, že byste ten dům nikdy neprodali a bude z něj rodinné hnízdo už na pořád. Přesně takové, kde trvalá adresa zůstane trvalou a děti v něm budou mít zázemí i poté, co odrostou a vyletí si do světa po svém.

Jestli taky právě hnízdíte, tak hodně sil a energii, bude to stát za to!

Marti

*Za úvodní fotku moc děkujem Nikči*